Vltava Philharmonic

Zatímco v Praze se několik let pečlivě připravuje stavba nového koncertního sálu navrženého předními dánskými architekty ze studia BIG, v ten samý čas v hudební škole v Českém Krumlově vyrůstají malé děti, z nichž se možná v budoucnu stanou skuteční muzikanti. A třeba si i jednoho dne v nově postavené budově Vltavské filharmonie zahrají. Pokud skutečně platí, že „architektura je zkamenělá hudba“, bude zajímavé zblízka sledovat, jak se obojí postupně rodí. Už samotný tvůrčí proces je totiž bez ohledu na svůj konečný výsledek stejně fascinující jako tok řeky, která Krumlov s Prahou spojuje. I proto, že v něm jde také o zodpovězení otázky, kým jsme a kým být chceme.

Časosběrný observační film má takto na ploše několika let paralelně sledovat jak postupnou genezi budovy Vltavské filharmonie, tak i hudební a lidský vývoj několika malých krumlovských muzikantů. Nepřichází tedy k již hotové stavbě ani k zavedenému interpretovi, ale v živých, nearanžovaných situacích zachycuje, jak se obojí teprve postupně rodí. A právě v tom i spočívá tematické jádro celého filmu: Tvořit je radost. Stavět je radost. Ovládnout klavír, housle, klarinet nebo tubu je radost. Ale než se skutečná radost dostaví, je třeba pracovat. I tvorba je totiž nakonec hlavně práce. Když se pracuje opravdu tvořivě, má smysl sledovat celý ten proces zblízka, a to to i s průběžnými bolestmi, pochybnostmi a koneckonců i s různým nevyhnutelným škobrtáním – obzvlášť když na jeho konci stojí nějaké nezpochybnitelné dílo či umělecký výkon.